Tvrdíš, že ten, kdo nečte detektivky a nezajímají ho, můźe napsat dobrou detektivku, když dodrží pravidla žánru? Možná teoreticky ano, ale proč by to dělal, kromě toho, že si myslí, že se detektivky dobře prodávají?

Já tedy nevím jak je to s psaním detektivek, ale ve Švédsku na to mají i akademii a dnes je tam píše každý druhý. Určitě na to ale mají podmínky a prostředí, v zimě tma, zima, co dělat než psát.

Podle švédského autora Mikaela Niemiho žijí lidé ve Skandinávii tak poklidné životy, že detektivky do nich vnášejí alespoň trochu vzruchu.
Ve Švédsku, a vůbec ve Skandinávii žijeme velmi poklidné životy, a tak potřebujeme, aby nás něco vyděsilo. Pořád je ale detektivní žánr vnímán jako pokleslý, žádný autor za něj Nobelovu cenu nedostal.
Švédsko se v posledních desetiletích stalo opravdovou velmocí v oblasti detektivních a kriminálních románů.
K rozvoji a zvýšení prestiže detektivek napomáhá i Švédská akademie detektivní literatury.Pod jejím vlivem založila zvláštní mezinárodní cenu za detektivní literaturu – s podmínkou, že kniha vyšla v překladu do švédštiny.Za pouhých deset let od založení ceny za zahraniční detektivky se domácí produkce natolik rozrostla a nabyla takového významu, že akademie založila cenu za nejlepší švédskou detektivku roku.
Čím detektivky tolik přitahují? Před pár lety nabídl Gunnar Ohlander vysvětlení v článku Kdo zavraždil detektivy? uveřejněném ve večerníku Aftonbladet. Většina švédských autorů prý opustila aktuální témata a těch se nyní ujali autoři detektivek. K současné společnosti se ovšem většina z nich staví kriticky, čímž přispívají k tomu, že před čtenářem vyvstává překvapivě nový, temnější obraz Švédska.
Také Švédská televize se v roce 2009 v kulturním pořadu Zločin na export zamýšlela nad důvodem domácího i zahraničního úspěchu švédských detektivek. Všimla si mimo jiné toho, že z děl těch nejúspěšnějších zaznívá lítost nad ztracenou utopií o Švédsku jako o spravedlivém a blahobytném domově jeho lidu.