Alraune,
naše děti za mnou chodí nebo na mě volají, jestli si mohou vzít toto nebo ono, aby si náhodou nevzaly něco, co potřebuju druhý den na chystání svačin nebo vaření. Já totiž odmítám lítat do obchodu častěji než jednou týdně a doplňovat, co chybí. Takže jídla je doma dost, obsloužit se holky uměj, ale jestli si smějí vzít rohlík se musí zeptat, jinak by druhý den nemusely mít svačinu .
Ale celkem dobře to funguje, já už vím, kolik čeho asi má být, a ony zase vědí, co asi bude potřeba později, takže jde spíš o takové ověření, že je to nebo ono "volné".
Kdysi se totiž u nás stávalo, že si vzaly třeba krabičku s Kiri nebo taveňákem a snědly ji jen tak (třeba jen jedna z nich) a druhý den fakt nebylo, co jim na ten rohlík namazat...a trestat všechny čtyři za to, co udělala jedna, to dost dobře nešlo...