Mojí kamarádce se letos zabil manžel, zůstala se třemi dětmi. Nejvíce ji pomohlo, že mohla řešit jen sama sebe a o děti se jí na 14 dní postarala rodina. Zašla s dětmi hned také k psycholožce a udělala dobře. 2 holky má v pubertě a byly tam náznaky, že za to mohou ony - bohužel si to myslely Takže psycholožka moc pomohla. A s malým synem tam byla taky, ale ten spíše ještě půl roku poté občas o tátovi mluví, jako by stále byl, jen né fyzicky.
Zaměřila bych se na pomoc o děti (škola, škola aj) a hlavně o to, aby manželův bratr nebyla sám. Kamarádka tam měla dobrou kamarádku, která tam s ní mohla být (nemá svou rodinu) a prostě byla jen vrbou. Ale teď zpětně říká kamarádka, že ji právě toto moc pomohlo. Hrozně brzo se postavila na nohy, začala normálně chodit do práce, prý na to všechno alespoň tolik nemyslela. Držím moc palce.