chápu tě naprosto, na víkendy se sice většinou docela těším, ale nakonec to dopadá hrozně a těším se zase na pondělí. většinou mám vizi, že si třeba uděláme nějaký společný program nebo rodinný výlet, nebo pošlu muže s dětma ven a můžu v klidu uvařit... ale muž jediné, co by chtěl dělat, je sedět u pc (přeci celý týden pracoval, tak má nárok na odpočinek, ne?), takže se většinou hádáme, on se dětem věnovat nechce, pomoci s úklidem taky nechce, udělat nějaké ty resty doma (např. spravit odpad u vany - už to urguju cca měsíc) - to už nechce vůbec... takže je doma dusno, děti řvou, hádají se, ječí, tahají se o hračky, muž sedí u pc a já mezi tím lítám a dělám všechno to, co normálně - peru, vařím, průběžně uklízím atd. je to psycho. domluvit se jako normální lidi a nějak to změnit k lepšímu prostě nezvládáme. brzo se vracím do práce a to bude pak ještě horší.