Nedočítám všechno, ale napadá mě pár otázek.
Synovi je 26, nedávno odešel z domova, žije s přítelkyní, ty jsi naopak nedávno odešla do invalidního důchodu.
Nemůže to být trochu tak, že jsi ještě nestihla zpracovat ani to, že už není žádný tvůj malý syn, ale dospělý muž, který žije svůj život bez matky, a ani to, že jsi zůstala doma v důchodu, méně se vidíš s lidmi, najednou je víc volného času a víc prostoru pro osamělost?
Jestli to je i jen trošku tak, jak říkám, pak doporučuju - vykašli se na představu, že se budete družit se synem a se snachou, dopřej jim, aby si budovali svoje vlastní hnízdo bez tvého vměšování, a obuj se do nějakého koníčku, záliby, zájmu, vzdělávání, čehokoli. Vídej se s lidmi, které jsi dlouho neviděla, hledej přátele.
Pak tě nebude tak mrzet, že se vídáte méně než dřív.