No tak chlapi se opravdu většinou nevyjadřují sami od sebe k něčemu takovému - a já mám ráda jasno...totiž takové to žraní se v sobě vevnitř je hrozný - nejistota, otázky, bere to člověku hrozně moc energie tím, jak se v tom vnitřně pořád přehrabává .
A k tomu chlapskému popření nebo přiznání - tady zas každý reaguje jinak na takovou situaci...nelze říct, že popření by znamenalo to a to a přiznání to a to...člověk musí odezírat i z gest a mimiky...nejen ze slov...slova se dají ohlídat, mimovolní akce ne...a přece jen každý má jiné vlastnosti a jiný styl řešení krizové situace.

Jinak jak jsem psala, pokud by člověk fakt CHTĚL vědět, tak se optat kolem...jeho kamarádi by možná zatloukali a možná by mu to řekli...ale tyhle věci, pokud trvají déle, nezůstanou ukryté ani jiným lidem...
Jednou tu byla diskuze o tom, že paní věděla, že její kamarádku podvádí manžel..zda jí to má říct. Většina odpovědí byla - ne, ublížila by jí. Jiná situace ale nastane, když se ta dotyčná zeptá.
Jenže na to musí mít člověk odvahu a musí chtít případně unést tu pravdu.
Jak praví klasik - "lepší v nejistotě žíti, než strašlivou poznati jistotu", ale zas na druhé straně - je taky obrovská možnost, že o nic nešlo...a pak ta veliká úleva a odvalení kamene ze srdíčka taky stojí za to!