Přidat odpověď
Dobrý večer, nikdy jsem na žádnou diskuzi nepsala, tak se omlouvám, zda něco udělám špatně.
Je mi 32 let a celý život se potýkám s nejrůznějšími problémy (viz níže). Už strašně moc dlouho se trápím myšlenkou, že je prostě něco špatně, že je někde chyba. Před pár dny jsem náhodou našla jeden článek o AS (samozřejmě že jsem i předtím o autismu slyšela, jen mě nenapadlo si to dát do souvislostí se mnou).
Ale od začátku - už jako dítě jsem nikdy nazapadala mezi vrstevníky, prostě mi nešlo se zkamarádit. Nechápala jsem různé dětské narážky, takové to pošťuchování, rýpání atd. Zaplout mezi lidi, které neznám byl vždy obrovský problém. Nikdy jsem neměla ráda, když se na mne někdo "sápal", chtěl mi dát pusu (třeba k narozeninám), prostě když mi naruší mou intimní zónu (jsou tři vyjímky: moje máma, manžel a dceruška). Později jsem si i pár "kamarádů" našla, bohužel až na jednu výjimku (která je mi dost podobná), kamarádství nikdy nevydrželo (většinou z mé strany, neumím pěstovat vztahy). Musela jsem třikrát změnit školu, prostě jsem tam nikdy nezapadla - první škola byla převážně holčičí, nechápala jsem jejich svět, objevily se mi i zdr. problémy (tlak, žaludek), párkrát jsem ve škole i zkolabovala (zpětně vím, že z rozrušení - hluk, hádky holek, křik - nmám to ráda, vytáčí mě to k nepříčetnosti). S učením žádný problém, vždy mi dobře šla matematika, horší to bylo s cizími jazyky /dodnes jsem se nedostala dál než k základům/. Jsem manuálně šikovná (umím vymalovat, peču načančané dorty, vyšívám rischelie - mám velikou trpělivost). Po škole jsem si našla práci, opět stejný problém. Nechápala jsem některé věci (vedoucí mne moc chválila, jak jsem šikovná), stejně jsem nevydržela. Pak znovu a zas... šikovná možná jsem, ale do kolektivu nikdy nezapadnu. Manžela jsem poznala v 15 , nikdy jsem neměla jiného kluka (jiný mi ani nedal pusu, ne že bych měla nouzi o nápadníky, ale prostě to nejde)... měla jsem i období, kdy jsem nedokázala telefonovat, mluvit do sluchátka byl neřešitelný problém (bušilo mi srdce, lítal tlak, koktání)... i řešení běžných věcí osobně (např. odeslání balíku) - dopředu si připravuji jak to asi bude probíhat, prostě si přehrávám různé scénáře... většinou je to pak stejně jinak... jeden čas jsem se např. 10 x vracela z ulice domů, zda jsem vypnula sporák, shasla světlo...
Píšu zmateně, vím, ale třeba mi někdo alespoň trošku porozumí ... i já už se trošku lepším (např. zatelefonuji kam potřebuji, sice mi srdce utíká jak o závod, ale)...
Dodnes nemám přátele, neumím se bavit s vrstevníkama, neumím se bavit s mladšími lidmi(trošku lepší je to se starší generací), vnitřně mě to trápí, toužím po společnosti lidí, ale neumím najít a udržet přátele...
Nevím, v čem je problém /jasně, v mě/, ale i když se snažím sebevíc, tak.... netušíte někdo...? Kdybych to uměla pojmenovat, tak by se mi určitě alespoň trošku ulevilo...
Návštěva psychologa, psychiatra mě určitě nemine (mimochodem - doporučít někoho? jsem okr. Kladno), ale ještě předtím mne zajímá váš názor. Takhle už nemůžu dál, ubíjí mě to, i mé nejbližší - můj vnitřní neklid, předrážděnost, výbušnost, když není po mém...
Děkuji moc a omlouvám se za zmatený příspěvěk. Pěkný večer.
Barča
Předchozí