Čím je kluk starší, tím více si uvědomuji, že bych bez něj být nemohla a nechtěla a ten pocit, že by nebyl, mě jeho narůstajícím věkem tísní čím dál více Klidně na sebe prásknu, že coby mimina a batolete jsem ho snad milionkrát chtěla vystřelit na měsíc...no neudělala jsem to, ale co rodina a příbuzenstvo sneslo, lifrovala jsem ho k nim, co to šlo. Dnes už je to parťák, co mi pomáhá třeba i s výběrem bot - dneska mi vybral šílený červený lakovaný městský kecky...samo, že jsem je nekoupila, ale pobavilo mne to a zahřálo u srdce:))