mně se to těžko hodnotí. S manželem jsme se dohodli, že si vzájemně tento zážitek upřeme.
Litoval toho časem více než já, já moc ne, mne se právě ujala krásná stážistka a plnila my sny tak "po žensku" jakože ji napadlo, jestli nepotřebuju led a naháněla ho po půlce špitálu atd..
Před těmi -nácti lety jsem prostě mohla do sprchy, na balon, kdykoliv zavolat manželovi domů.

Osobně jsem nepřítomnosti manžela u porodu zalitovala pákrát, když tu holky popisovaly, jak je to skvělé, jenomže můj manžel je můj manžel... to se nedá vyprávět. On je ze všeho nervnější než já, pak si ty nálady přehazujeme jak horký brambor, DODNES JSEM PŘESVĚDČENÁ, že to bylo správné rozhodnutí, že u porodu nebyl.
Tak nakonec došlo k SC, a kytky do porodnice přivezl prý kolem třetí ráno, já se vzbudila v půl páté ) už tam na mne čekaly.