Tak se přidám s názorem maminek - mám trochu pocit, jako bych tvůj dotaz psala já, včera jsme hodinu a půl dělali pětky, kroužkovali v živé abecedě atd. :)
Dcera (nyní ve třetí třídě) měla za celou první třídu dva domácí úkoly, protože paní učitelka říkala, že jim při hodině zbývá spousta času a tak dělali domácí úkoly v rámci hodiny a ještě jim zbýval na konci hodiny čas si hrát. Stihli všechno, v předstihu a kromě toho dělali zajímavé příklady z dalších učebnic, knížek, četli různé zajímavé články, pohádky (na konci roku)

Teď děláme každý den 1 hodinu až 1,5 hodiny úkoly a ve škole se syn nudí, protože má všechno hotové mezi prvními a když se ptám, co pak dělá, tak říká, že musí čekat na ostatní a nesmí si dělat ani úkoly, ani počítat nějaké příklady navíc. Dcera byla také vždy první, ale paní učitelka pro ní měla zásobu zajímavých úloh, o čtení si mohla číst vlastní knížky a tak se nenudila, naopak chodila ze školy nadšená.

Asi je to o učiteli. Vynechám-li to, že tato učitelka nikoho za nic nechválí a dokonce jí děti „zklamaly“ při výtvarce, že nikdo nenakreslil obrázek tak jak si ho představovala a nedala nic na nástěnku. Chápete? Výtvarka byla něco, kde se člověk mohl volně projevit, a tady je to skoro nejpřísnější předmět. Syn který od malička maluje, modeluje, chodí do výtvarných kroužků chodí ze školy smutný „Zase jsme jí zklamali“
Uf to jsem si ulevila. Omlouvám se za výlev emocí :)