Bezbolestný porod,
tak nějak mám pocit, že ten hlavní problém nebyla bolest. (Pro info bolesti byly křížové a to mi přijde lepší, že jsou jaksi lokalizované)
V principu – první porod byl vyvolávaný, trval 3 dny, kontrakce celou dobu po 2 minutách, trvaly 45 sekund a v principu 45 sekund jsem měla temno před očima o ničem jsem nevěděla, nevnímala , pak minuta 15 sekund pauza a v principu jsem se trošku nudila, protože televize ani rádio nemělo smysl – 45 sekund jsem nic neslyšela, a nevzala jsem si knížku ani tam se mnou nikdo ty tři nebyl. Manžel přišel až po třech dnech, kdy jsem se začala otevírat. Dokonce jsem byla tak plná hormonů štěstí, že jsem všem doktorům a sestrám kolem dávala sílu, že to skončí dobře. Jsem v porodnici a do porodnice se chodí pro miminka, to je snad jasné :) Skončilo to císařem.

Druhý porod byl přirozený ve 43. týdnu (druhý den jsem měla jít vyvolávat). Cca 25 hodin nepravidelné kontrakce, 2 – 10 minut různé délky, kdy si ze mě „spolumaminky“ dělaly legraci, že to jsou ty jediné chvíle kdy mlčím. Pak jsem se otevřela napolovic a bolest se spojila v jednu velkou kontrakci. Byla jsem na porodním sále, v jedné obrovské křeči na zemi v klubíčku, před očima temno, a v jednu chvíli jsem zaslechla, že si mám sednout na křeslo, že mě pan doktor přijde prohlédnout, tak mě jen napadlo „a jak mě tam chce dostat?“ Když přišel doktor, byla jsem stále na zemi v křeči a když se mě zeptal, jestli nechci epidurál, bylo to jen ANO!

Pak mě nějak dostali na horu, dali epidurál a od té doby jsem opravdu necítila nic, jen tlak když přišla kontrakce. Tak jsme se tam vesele bavili s anestezioložkou a trávili tak další hodiny. Pak přestal epidurál účinkovat, zároveň bylo mimčo nějak špatně natočené, zatočené, všechno špatně, moc doktorů, moc sester.
Ale opět to nebylo o bolesti, pak jsem byla prakticky v bezvědomí, nastřihli mě kde mohli, mimčo kleštěmi vytáhli (nevím kdy, najednou tam nesli nějaké dítě a všichni mlčeli)
Pak ho přinesli, řekli že mimčo je živé a vypadá to, že bude v pořádku, já se probrala při šití, a to bolelo strašně. Asi proto, že jsem byla při vědomí, na rozdíl od porodu. A jedinou hrůzu jsem měla z toho, že mi budou cpát dítě k prsu. Nesnesla jsem jakýkoli dotyk, manžela nikoho.

Výsledek – dítě zdravé, milované a pokud další pokus tak jedině císařem a ne kvůli bolesti.