Nemám ráda volně pobíhající psy, protože sama mám psa nemocného, což bohužel někteří psi vycítí a chtějí si na něm zvyšovat sebevědomí. Proto už venčím jen v okolí bydliště, kde psí osazenstvo znám a vím, co od jakého psa můžu čekat. Taky jsem díky tomu získala praxi v odhánění dotěrných a agresivně vypadajících psů menších plemen - na cvičáku mi poradili, že na většinu takových psů stačí s dostatečně silným vnitřním přesvědčením razantně zařvat a pes se většinou otočí a jde si po svém. Na takové ty jorkšíry, ratlíky a teriéry to fakt platí, na velké psy jsem to nezkoušela a popravdě se bojím a doufám, že zkoušet nebudu muset. Nejvíc mi v našem okolí vadí paní s tříčlennou smečkou border kolií: samozřejmě, že tři psy už nelze pohodlně venčit na vodítku, tak je prostě vždy vypustí z baráku a jde kdesi daleko za nimi. Když jdu se psem, tak nás vždycky obklíčí, jeden z nich i vrčí a mě teda ještě nenapadlo nic lepšího, než čekat v pozici solného sloupu, než si je milostivě odvolá.