Volně pobíhající psi mě štvou. Nejvíc ti bojoví. TAdy se rozmáhá ale to, že jdou s tím prasátkem sice na vodítku - dostatečně dlouhém, ale bez košíku. To prasátko má hlavu v úrovni hlavy čtyřletých dětí. Stačilo by udělat chlamst. A s nima se producírují třeba na náměstí, když je nějaký program pro děti. Pak mě lezou na nervy psi na cyklostezce. Pes sice je třeba vychovaný, běží po jedné straně, ale metr přede mnou si vzpomene, že chce na druhou stranu. Samozřejmě nepočká až přejedu. A ti malí zase valí za kolem a snaží se chytnout nohu. Já mám pevné boty a umím kopnout, ale děti ne.
A v případu o kterém se teď píše nechápu jak mohl chlap prorazit lebku psovi a zároveň nechápu proč majitel psa dědu tak zbil. I když teda děda žádné závažné zranění neměl, tak nevím jak to s tím dlouhým kopáním a bitím bylo. Pokud by ho kopal a bil tak dlouho, tak by ho nepropustili po ošetření domů. Kor tak starého pána.