Jsem na to už skoro alergická. Bydlím v zapadlém koutě Krkonoš, kde jsou neomezené možnosti , jak jít s pejskem někam, kde nepotká živou duši a pes se může dostatečně vyřádit. Jsou kolem nás louky, pastviny, pole, lesy(tam jít se psem je riziko, to chápu). Jenže člověk je od přírody líný plemeno, tak svýho miláčka vykopne ze dveří , ať se vyvenčí sám. Já chodím pěšky do práce a téměř každé ráno mě, se zuřivým štěkotem, doprovází volně pobíhající fena německého ovčáka. Já jdu po silnici a fena běží asi 10 m ode mne a doráží. Ještě mi nikdy nic neudělala, ale dobrej pocit z ní nemám. A to ani nemluvím o pejscích, co se k nám chodí venčit na zahradu.