Psi na dětské hřiště bez debaty nepatří. Volně pobíhat v místech kde je hodně lidí by taky neměli. Jenže to, kde je hranice, kde lze pustit a kde ne, není jednoduché určit. Co když psa pustím někde na louce, kde se moc lidí nepohybuje, Ty budeš na procházce a potkáme se ? Náš yorkšir by nikoho nenapadl, ale to, že se bude chtít kamarádit nevyloučím. Samozřejmě by měl poslechnout a neobtěžovat, dělá to jen zřídka, ale ruku do ohně za něj nedám.

V některých zemích jsou vyhrazení "dog parky", to považuju za ideální, tam se pes může proběhnout a nepejskaři tam jdou jen "na vlastní riziko". Tím myslím nemyslím riziko napadení, ale toho, že pes bude obtěžovat.

Ono to je s pejskaři a nepejskaři jednoduché: stačí slušnost a trocha pochopení pro druhého. Žít a nechat žít, ale pes nesmí nikoho ani obtěžovat, natož ohrožovat. A majitelé velkých psů a hlavně bojových plemen by měli snad mít něco jako "zbrojní pas", takový pes musí být dokonale vycvičený, nebo hrozí velký malér.