divá báro, zaprvé mám teprve 5,5 letou dceru a musím říct, že ona moc dobře ví, kde hranice sou. Měla období, kdy byla velice agresivní, ale nejen vůči ostatním, ale hlavně vůči sobě.
Te´d chodí druhým rokem do školky, a nikdy nikomu neublížila - zatím.
Druhá věc ale je, když ji ve věku 4 let - kdy jsme se teprve spolu učily pracovat, dítě cíleně někdo provokuje - a je to osoba dospělá, tak dlouho, až dítě plácne.

U nás musím říct, že dcerka s ADHD má hranice nejřpísnější, nebo jak to říct, prostě když nejstaršímu jednou něco povolím, nemyslí si automaticky, že to tak je furt, malé když něco povolím nad rámec, tak to pak zkouší milionkrát, takže je snažší nic nedovolovat.. co prostě nechci aby dělala. Byla jsem od mala na ni dost přísná a musím říct, že než nám stanovili diagnozu, připadala jsem si jako když házím hrách na zeď.

Ale chápu tě, máme známé a syn jejich má 14 a má ADD - které zjistili pozdě a mezitím s dítka udělali opravdu špatnou výchovou nezvladatelného spratka.. se kterým je těžko vyjít.. a který dělá vyloženě naschvály, histerické scény.. atd...