Já už pár let říkám, že by ti speciální pedagogové, co nám na lejstrech "radí" a předepisují, jak máme vzdělávat dítě s nějakým problémem, převzali jeho vzdělávání sami a vrátili nám do třídy dítě, které svůj problém už dokáže zvládat = ať je teda učí sami. Obvykle jsou to totiž lidi, kteří před celou třídou nikdy nestáli, nemusí celou třídu připravovat dennodenně a několik let a nemusí poslouchat výtky svého vedení, když nejsou výsledky srovnávacího testování podle očekávání. Zaujmout je jedna věc, naučit všechno to, co se vyžaduje, je druhá věc a často to u unuděných dětí, které mají všechno, na co pohlédnou, pořádně nejde.

A k otázce zakladatelky, v naší škole se s takovými dětmi zachází podle školního řádu, čili poznámky, pohovory s dítětem, výchovná komise i s rodiči. Obvykle to ovšem nikam nevede a žáci si tam dál suverénně vegetují s trojkami z chování, ale vlastně jim nikdo nic nemůže, že mají na vysvědčení takové známky, jim nijak nevadí, k ničemu to nepotřebují, na učňák se dostanou i tak a když rodiče vyžijou z dávek, oni taky, takže o budoucí zaměstnání se nezajímají. Druhá půlka těchto výlupků má naopak velmi bohaté rodiče, kteří chytře investovanými prostředky "uklidní" ředitele ZŠ i případné SŠ a potomek v pohodě bude mít maturitu děj se co děj.