Na táboře jsem v životě nebyla, ani můj brácha (ani na švp, ale na tu se na vsi nejezdilo), jen na lyžáku v 7-mé třídě.
Synek (7let) už mohl se školkou - nechtěl, tak nejel.
Byl jen letos na 4 dny na příměšťáku, ale to neberu jako tábor, když se tam nespí.
Nutit ho nehodlám. Když chtít nikam jet nebude, nepojede.
Nijak ho to nepoškodí a nic mu neuteče.
Na mě to taky žádné následky nezanechalo - od 14-ti jsem byla na intru (vyloženě jsem se na něj těšila!) a v 18-ti jsem se vydala sama do Prahy za prací - u nás žádná nebyla, tak jsem si sehnala práci rovnou v "matičce". Sama! jsem si všechno (práci i bydlení) obstarala - komplet jsem se od 1. dne o sebe postarala a všechno jsem zvládla!
Naši se mnou neměli vůbec žádné starosti - jako zpětně jsem se dozvěděla, že je to překvapilo, ale nechali mě. Brali mě jako dospělou. Jsem za to ráda - hodně mi to dalo, umím si všeho hodně vážit.