Anett, máš pravdu v tom, že nám nevadí představa dítěte jako solitéra - nakonec naše zájmy, názory a přesvědčení rozhodně nejsou většinové. Nenutíme své dítě naše zájmy a přesvědčení sdílet - rozhodlo se tak samo (a jistěže si uvědomuji, že se na tom samozřejmě podílí vliv toho, že se snadno identifikujeme s prostředím, v němž vyrůstáme - ale to je snad normální a asi nikdo z nás se nesnaží vytvořit prostředí názoruprosté, aby jeho děti snad nebyly pod jeho vlivem).
Nijak nepopírám rozmanitost různých kolektivů i to, že jsou v nich stejně tak kvalitní lidé jako lidé méně kvalitní. Jen si myslím, že pokud během běžného roku je dítě většinu času členem různých kolektivů, je i čas, kdy má být pospolu rodina. Nevím, jaký životní styl mají jiné rodiny, u nás v období pracovního a tedy i školního roku, je práce většinou tolik, že na nějaké rodinné aktivity je poměrně málo času i energie - o prázdninách se to tedy snažíme dohonit. Nevidím v tom žádný strach z kolektivů, dokonce ani předsudky - naše dítě se pohybuje v nejrůznějších kolektivech od 3 let, kdy začalo chodit do školky a do řady kroužků - nejen s ním, ale i profesně jsem řadu kolektivů mohla dlouhodobě sledovat. Neodsuzuji je, ale ani neidealizuji, prostě jen chci, aby kromě toho, že dítě koexistuje se svými vrstevníky, dokázalo také koexistovat se svými nejbližšími - a k tomu je potřeba také nějaký společně strávený čas, možnost něco spolu prožít. A ano, často se mi nelíbilo výrazivo a způsoby, které dítě ze školy přineslo - ale to je asi zkušenost řady rodičů. Dnes celkem bezproblémově rozeznává, že ne všechno, co děti okolo dělají, je hodné opakování.