ucho a strašlivé zvukové počitky- zažila jsem nedávno sama na sobě, taky vím, jakej je to děs. Zažila jsem i u obou dětí v těžší formě mnohokrát.
Ale citronek píše o apatii a tom, že dítě nekomunikovalo. Normální tříleté dítě jen tak komunikovat nepřestane, pořád je tam maminka nebo jiná blížká osoba, ke které by se vztahovalo a chtělo pomoct. Běžné tříleté dítě se nestáhne z kontaktu jen tak, ale vztahuje se k rodičům při problému. Třeba řve, ale nejde od lidí. Zjevně umí mluvit, tříleťák, co umí ve větách by mohl být schopen položit třeba otázku, nebo říct. Zkušenost s dětmi s poruchami sluchu a ORL problémy mám se svými i cizími i s takovými, kde byl problém dlouhodobej, ale takovýhle průběh jsem nezažila.