Jedna moje dcera se šíleně bála, ta musela na trávě, protože na asfaltu se tak bála pádu, že se odmítala rozjet. Takže rovnej nehrbolatej velkej trávník, omotat chráničema, a hodně pomáhalo říct jí, že se nesmí koukat pod kolo na zem, ale dopředu před sebe - u nás na kraji trávníku na příhodným místě byla dopisní schránka, takže měla koukat na ni. A trpělivost. Je to prostě v dítěti, někdo se rozjezdí za odpoledne, někdo za několik let, a JE TO TAK V POŘÁDKU.