Kdysi jsme byli v naší oblíbené PPPP. Tehdy se tam klukem zaobíral jeden velmi známý psycholog. A diagnózu měl velmi dobrou, všimli si některých detailů kolem dyslexie, řadu věcí nám vysvětlil.

Ale pak přišlo na doporučení pro školu a on se nás prostě zeptal, co tam chceme napsat. Protože jsme s dítětem již nějaký čas pracovali, znali jsme potřebné věci (myslím, že to bylo ve 4. třídě). A HLAVNĚ JSME ZNALI PODMÍNKY VE ŠKOLE.

Čili, kdybychom byli přesvědčeni, že si nezvládá zaznamenat většinově DCv., tak bychom to tam měli. Naštěstí škola rovnou počítala s tím, že tam má dost integrovaných žáků a dělala to automaticky pro všechny rodiče.

Ostatně tam bylo dost rodičů dětí s různými SPU a jinými potřebami individualizace (děti cizinci, děti velmi nadané - četl 3 jazyky v 1. tř. i děti z dost slabých sociálních poměrů) a zdaleka ne všichni rodiče by byli schopní se dětem příliš věnovat, zvláště bez vedení.

Kromě toho, škola měla spoustu vlastních akcí, od čtenářských a jiných slavností, výletů, lyží, bruslí místo TV, tělocviku venku (věčná bolest s pronájmy tělocvičny), raftů, teepee, olympiády, bubnování, ŠvP, školního trhu, ..., že neustále bylo třeba rodiče informovat.