Bydlíme v malé vesnici, kde je dětí málo. Na hřiště chodíme kousek od domu. V létě začal jeden kluk dceři znepříjemňovat život tím, že když šla na houpačku, předběhl ji a ještě navedl ostatní, aby se střídali, ať ji tam nepouští. Toho se chytla dcera kamarádky. Jakoukoliv hračku si vzala, tu potřeboval on nebo ona a vzali jí ji. Nešlo na to až tolik říct, protože se to odehrávalo na pískovišti té kamarádky, takže hračky tam byly většinou oné dívenky. V té době se do dcery (3,5 let) navážel většinou jen ten jeden kluk, občas asistovala dcera kamarádky (když u toho kamarádka byla, řešila to). Ve školce se ale ta holčička skamarádila s dalšími dětmi a aby byla zajímavá, rozvíjí s gustem započaté dílo kluka. Že dceru odstrkují jsem na hřišti jsem věděla, ale myslela jsem, že jen nechtějí, aby se jim to prtě pletlo při hře. Bohužel to tak není, ve školce by si mohli hrát sami, dcera tam má vlastní kamarády a těch dětí od nás z hřiště si asi ani nevšímá (podle toho, co vidím, když ji přivedu). Trápí ji i tam. Dnes jsem slyšela do šatny, když dcera přišla do třídy, jak dcera kamarádky zařvala na celé kolo: "Fůůůj, Evelína!" S Evelinkou jsem si odpoledne povídala o školce a snažila se nenápadně zjistit, jak to je. A je to horší než jsem myslela. V té skupince šikanujících je dcera ředitelky. Ta je sice, myslím, rozumná ženská, ale při řešení situace bude osobně a citově angažovaná, což asi není dobré. Při rozhovoru a otázce na konkrétní věc (čím tě teda ty děcka zlobí?) odváděla řeč na jiná témata ("ty balóny budeme potřebovat" apod.). Nakonec z ní vylezlo, že jí zakázali, aby o tom mluvila. Je mi z toho do breku. Evelinka je od přírody pozitivně naladěná, na všem hledá to dobré. Školku má pořád ráda. Mám o ni strach, aby mi moje milé sluníčko nějaký smrad nezlomil. Kdyby to bylo jen ve školce, nechala bych si ji letos doma a počkala, až většina aktérů odejde do školy. Ale je to i venku. Přece ji nemůžu držet doma, že? Za 2-3 roky bude chodit ven sama, co teprve potom?
Na koho se mám obrátit? Jak to nejlépe řešit?