Jinak ta diagnóza mi zas až tak důležitá nepřijde.
Spíše ta léčba a práce s dítětem a " návod" jak k němu přistupovat.
Mě třeba měsíce trýznilo to, že synovi propukla tiková porucha. Sáhla jsem si na dno, ale máme úžasnou psychiatričku, ta nám dala správný směr, máme možnost se u ní oba vypovídat, ulevit si.
Pomohlo nám to nesmírně a když mi po roce sdělila diagnózu Tourettův syndrom, která celou tu dobu visela ve vzduchu, tak už jsem ji od téhle paní doktorky přijala s úsměvem na rtech
Takže za mě - je daleko důležitější přístup k dítěti a vnitřní smíření se