Pawllo já vím, že "přesný" návod na to jak na něj, mi nikdo nedá. Pravidla pevně daná jsou zatím ve škole a zatím fungují, stále se přidávají další. Ale doma v tom silně plavu. On se hrozně mění, chvíli se chová "normálně" a pak zase "po svém". Jsem z něj pořád hodně zmatená a hlavně unavená. Vím, že mě to neomlouvá, jsem jeho máma a měla bych mu rozumět.... Nevyznám se v něm, nedokážu poznat za co jednoduše řečeno nemůže a co je už jeho "vyčůranost". S čím pořád bojujeme, je ranní vstávání. Musíme vstávat dost brzo, 5.15 musí z postele ven, abychom po 6hod odjížděli, škola je 9km daleko. Někdy ho nemůžu z postele dostat ven, někdy vyskočí sám a je v cuku letu oblečený, ale pak sedí u oblečení a zírá do nikam a je "ve svém světě". Většinou ale bojujeme,a by vůbec vylezl, když se to povede je to skoro v 5.40, pak sedí kouká, neoblíká se, pak sedí u snídaně, kouká, nejí. Nebo jiný extrém, pořád mluví, hraje si, a opět neoblíká se a nejí. Zkoušla jsem všechno, odměny, pouštění pohádky na kazetě, mazlení, po dobrém, po zlém, vysvětlování. Večer si vždy říkáme, co bude druhý den, včetně vstávání, slíbí, že vyskočí hned, jak přijdu, ale ráno je vše jinak. Každý den chodím do práce pozdě. Včera dokonce o celou hodinu!