Já bratra nemám, mám sestru, u nás je to tak, že jsme úzkostlivě podporovány stejně, přestože sestra má menší zásluhy, resp. ona je podporována víc, protože neváhá si říct, kdežto já zdvořile odmítám, i když potřebuju. Můj manžel má bratra a sestru, ti ale ještě nemají děti, navíc teď rekonstruujeme domek, takže jsme jeho rodiči podporováni asi víc než oni. Taky zdvořile odmítáme, zpravidla marně, občas nám něco pošlou, aniž by řekli, a když děláme caviky, ujišťují nás, že ostatní potomci dostali taky tolik. Největší částku jsme dostali svatebním darem, švagr ani švagrová zatím svatbu neuspořádali, ale čeká na ně úplně stejná suma (byla nám nabídnuta jako půjčka, kdybychom potřebovali).

Ve tvém případě by mi to vadilo především proto, že má manžel zdroje společné s rodiči, a tudíž nejen že na rozdíl od sestry nedostává nic, ale ještě ji dotuje ze svého. Jinak jsem toho názoru, že mají rodiče dělit své statky svým dětem podle své vůle, zkrátka hrdost mi brání v tom, aby mě nějak užíralo, že sestra dostala něco, co já ne (na rozdíl od ní, ji by to užíralo hodně).