Myslím na tebe i na malého.Teď musíš udělat něco pro sebe,najez se,dej nohy na stůl,když nemůžeš být na JIPu.Asi bys tomu moc nepomohla.
S naším mladým jsem ležela na chirurgii,docházela za ním od rána do večera na onkologii,ale když ležel na JIPu,tak jsem tam chodila jen na hodinové návštěvy.Prostě to tak je.Děti jsou na přístrojích,často v umělém spánku,kdykoli se může cokoli zvrtnout,seběhne se hromada pesonálu a mají zakopávat o nervosní rodiče? Nech to na odbornících a postarej se o sebe,protože se můžeš sesypat z vyčerpání.Psalas něco o mamce,myslím,že společnost maminky nebo dobrá kamarádky by ti určitě pomohla.A spíš té kamarádky,není tak angažovaná.
Držím palce