Znám takový případ -otec se synem podnikali, dcerunka nikdy v podstatě nepracovala. Rodiče tudíž pořád dotovali dceru (bydlela s nimi zadarmo v domě, platili jí jídlo, mobil, koupili jí auto atd.). Syn na tom nebyl špatně, rozdíl byl v tom, že on si to s otcem oddřel - vydělal, ona dostala všechno pod nos bez práce.
Skončilo to tak, že syn se naštval, vyplatil tátu z firmy, táta si založil firmu druhou, podnikali pak už každý zvlášť. Dcera až do smrti obou rodičů žila z jejich peněz a rodina jako taková se už ani nestýkala. Po smrti rodičů je to ještě horší, sourozenci počítám spolu už do smrti nepromluví.
Rodiče skutečně zcela nekriticky dceři pomáhali. K dobrému to podle mě nebylo ničemu.

Já si stojím na tom, že dospělé děti se mají o sebe starat samy, dobře, možná s výjimkou fakt těžkých krizových situací...

Jak se s tím srovnat, těžko říct...

Mě třeba taky nevadí, že matka pomůže mé ségře, přestože já bych od ní pomoc nikdy asi nežádala. proto chápu, že tvému muži to nevadí, že rodiče ségře pomáhají.

Můj muž žádné sourozence nemá, takže tchýně nemůže nikoho zvýhodňovat , tj. může mě spokojeně nenávidět a pomlouvat a mého syna ignorovat a ani ji to nic nestojí . Ale mě teda svorně nenáviděly všechny "tchýně/tchánové", takže už jsem zvyklá a ani nic neočekávám. To bude asi tím, že jsem vždycky si našla jedináčka z rozvedený rodiny