Pawlli děkuji
jsem ráda, že v tom ráno nelítám sama. Zrovna dnes, opět seděl zahleděný do nikam, vstávání mu trvalo hodinu. Pak u školy utíkal do družiny přede mnou a zabouhl mi dveře před nosem(musí se zvonit), já pak vevnitř čekám jako trouba, jestli si můj milovaný syn vzpomene, že má mamku, která se chce rozloučit...
No hodil na mě bobek
. Snažím se mu vždy všechno vysvětli, když po něm něco chci, tak aby věděl PROČ to po něm chci. Není to nic platné
.