já mám zatím to štěstí, mít všechny své blízké kolem sebe ... ale děda na tom asi není moc dobře, hrozně zestárnul a mění se nám před očima. Zlobí ho srdce a on odmítá jít k lékaři, bojím se o něho, protože si nedovedu představit, že by nebyl ... to on mě přivedl literatuře, četl mi jako malé každý večer, celé dny jsme spolu courali po lese, je to taková moje jistota, že všechno je tak, jak má být ... a vůbec, jemu a babičce vděčím za to, že jsem taková, jaká jsem, a že mi ze života (a to hlavně s mým otcem) nehráblo a nejsem citový deprivant ... velké díky jim za to