Na maminku – zemřela mi letos v květnu….zatím neuplynul jediný den, abych si na ni x-krát nevzpomněla.

Nechala tu po sobě svoje deníčky – absolutně nikoho z rodiny by to nezajímalo, jenom mě a já si je pořád dokola čtu, díky tomu cítím, že je aspoň trošku pomyslně pořád se mnou…..možná i proto je psala, abych si je potom četla a představovala si, že mi to vypráví…..jsem jí za to zpětně strašně vděčná.

Netuším, jestli časem to bude „lepší“, myslím, že ten smutek je buď pořád stejný nebo horší….Jak plyne čas, léto se přehouplo v podzim a já vidím, kolik věcí už maminka neviděla nebo nezažila…Ale díky aspoň že jsem ji měla ještě celkem dlouho (je mi 39), že zažila mého manžela a hlavně moje kluky – její vnoučky – staršímu je 12 a malému 5, tak to se utěšuju, že je viděla a měla z nich radost. Snad to časem bude lepší, nevím….smutno a prázdno je mi po ní pořád….