Mám dva křížence - jednoho od malinkého štěněte, druhou z útulku, brali jsme si jí cca jako 8 měsíční. Oba psi jsou moc pěkní, jen toho, co máme od štěněte bych si sama nevybrala - je sice na pohled moc hezkej, ale je to "jezevčíkoid" a já jezevčíky nemusím, má z jejich povahy snad všechno špatný... a navíc je dost hloupej, třeba nikdy se nenaučil nosit míčky a podobný věci, z povelu jakž takž dává přivolání a na místo, jinak je to bída, ke žrádlu ho musíme výslovně vyzvat. Ve srovnání s druhou, která je chytrá jak opice, je to nebe a dudy. Navíc ten jezevčíkoid občas i na nás vyjede, a ač je menší než ten druhý, tak já z něj mám docela strach (vím, že to není dobrý, ale je to prostě tak), ačkoli tomu druhému (kříženkyně velkého knírače) i ruku do žrádla nebo do tlamy strčím a vím, že se na mě jen tak podívá...