Grétto, vychovávat psa se musí hned, nastavit mu hranice, ukázat, co nesmí, co vám vadí. Nejdůležitější bude asi vysvětlit dětem, že to není plyšák a hračka, ale živý tvor. Pejskovi se to může přestat líbit a může se začít bránit. Navíc mu tím nošením i můžou ublížit. Také bych děti zapojila do starosti o psa. Tzn. krmení (to je důležité, aby si pes zvykl, že ho i děti krmí a aby si nezvykl si své jídlo bránit), venčení - co nejdříve jej zvyknout na obojek a vodítko. Obojek bych mu na doma zpočátku sundávala, aby si nemohl, když je sám, nějak ublížit. Určitě bych koupila to odvíjecí vodítko, a učila ho, že jsou místa, kde musí chodit na krátko u nohy (zpočátku si bude s vodítkem hrát, kousat ho a motat se pod nohama). Venku ve volné přírodě, na louce bych ho měla na vodítku, ale vypouštěla bych ho hodně na volno. Za každé poslechnutí a přiběhnutí k pánovi, pochvala, třeba i pamlsek. Ale hlavně ta pochvala, poplácání, pohlazení .... Až pak bude mít vaši důvěru, půjde to bez vodítka.
A hlavně ho už od začátku odnaučovat skákat. On když pak vyroste a skočí na vás takové "telátko", tak je to dost nepříjemný. Když bude skákat, sundat mu přední ťapky a s důrazným "nesmíš" ho jako by přidržet zhora za hřbet na lopatkách - jako by ho malinko přitlačit směrem k zemi.
U té naší jedné fenky to bylo s kočkou naprosto v pohodě. Vyrůstali spolu. Zpočátku jsme museli být u nich a krotit oba, zejména fenku. Ale zvykli si tak na sebe, že spali v jedné boudě. Fena ji přijala, jako že patří do smečky. Cizí kočku by ale byla schopná zakousnout.
S tím kňučením. Chce to čas, ale věřím, že je to pro vás stres, zejména kvůli těm stížnostem. Asi bych došla za dotyčnými, poprosila je o schovívavost a omluvila se jim. Pejskovi se stýská a se i nudí (chtělo by to nějaké hračky na kousání). Ale zvykne si, že se v určitou dobu vrátíte, dostane jistotu, jen to chce čas.