Taky bych hledala jinou logopedku, M. má jen lehčí dysfazii a logopedku, která s ním uměla pracovat jsem našla až na 4.! pokus... a v jeho pěti letech, do té doby to byla bída, bída, bída. Trénovaly s ním hlásky jak o život, na básničkách, drilovaly mu výslovnost, ale pokroky nebyly vůbec žádný... a to jsem od samého začátku na možnost dysfázie upozorňovala, protože mi neuroložka řekla, že má nález na mozku v místech, kde ho mívají děti s dysfázií. No, zjevně mi to bylo k ničemu, možná proto, že naštěstí je lehký dysfatik, že nad tím logopedky mávaly rukou... nebo možná neměly zkušenost, nevím. Hodně jsme trénovali jemnou motoriku, hodně jsme se snažili, aby ho hlavně bavilo mluvit a měl k tomu motivaci... opravování výslovnosti přišlo až v šesti letech, do té doby jsme cvičili hlavně sluchovou percepci a motoriku. Dneska v osmi umí všechny hlásky, většinou je používá, ale pořád je pro něj těžký zvukové rozlišování...