já bych v této situaci nikoho na svatbu nezvala... my jsme měli jen rodiče, svědky a kamarádům jsme to oznámili - kdo přišel, ten tam byl.
Nakonec to byla moc pěkná svatba, spousta legrace a vůbec to nebyly složité obřady a nervy s tím, jestli někdo něco řekne nebo neřekne a jestli stihneme být támhle včas a jestli se myrty vážou nalevo nebo napravo...
Můj muž taky o ruku nežádal, jen jsme to rodičům oznámili.

Přestože máme oba rozsáhlé příbuzenstvo, nikdo se neurazil (ani prarodiče).

Na tvém místě bych mamce omznámila, že se budete brát (klidně jí to oznam ty sama) a řekla jí, že je na svatbu zvána, oznámila hodinu a datum. Tím bych skončila, proč trápit přítele a vystavovat ho urážkám? Svatba by měla být krásný zážitek, proč si ho kazit pomlouvačnejma tetama.

Jeslti se máte rádi, tak pro vás bude svatba krásným zážitkem i bez přítomnosti rozsáhlého příbuzenstva, nasazování chomoutů, škrcení se v kravatě a předčítání pitomých veršovánek o svatební noci - a placení spousty účtů....

Držím palce a hodně štěstí. Nenechte si to zkazit nenávistí a závistí!