A pokud je tam narušený i porozumění (a není to holčička, ty jsou většinou sociálně zdatnější, takže ten handicap umí hodně maskovat), tak ty děti jsou prostě výrazně jiné - nereagují na pokyny a na řeč jako takovou (nebo omezeně), bývají často příšerně negativistické, mají rituály a své divnůstky, které vznikají právě tím, že dítě nerozumí a neví, co se kolem něj děje.

Nemožnost se vyjádřit a rozumět je jedna obrovská frustrace, ted na setkání rodičů dysfatiků nám říkala psycholožka, že velké procento dysfatiků trpí depresemi, jsou socioemočně znevýhodněné (sama má dítě s dysfázií). Není to fakt žádná sranda tohle, je to poměrně závažné postižené, které se ale právě včasnou diagnostikou a zahájením reedukace dá hodně hodně hodně moc zlepšit a hodně dětí s dysfázií může žít celkem kvalitní život (i když jsou problémy ve škole). Takže fakt není na co čekat...