Jo, MOnty, to znám - se synkem to mám stejně - je mi ho v podstatě líto, takže se účastním, jen u těch "bojovek" se snažím pasovat do pasivní role, aktivně po něm jako střílet fakt odmítám (říkám mu vždycky, že jsem strašně ráda že ho mám, takže po něm nebudu střílet a nebudu ho mlátit ani "jako"!)

Většinou se snažím vždycky třeba "střílečku" předělat na nějakou jinou hru - třeba na házení opravdových šišek, klacíků na cíl, nebo vymyslet honem něco jiného, co nenarušuje tolik můj útlocit.

Mlaďas je hodně klučičí, ty "akčňárny" má prostě v genech...
Je mi ho občas celkem líto, u nás na sídlišti jsou jen 2 kluci, se kterými si může hrát jako s kámošema, jinak je to tam samá holčička...