Nevychovávám podle metody RaR, ale tak, jak si sama myslím, že to je nejlepší. Ale s manželem se snažíme být za jedno. A když třeba taťka řekne něco, s čím nesouhlasím, nechám ho a řeknu mu to mimo dětí. Řeknu mu svůj důvod, on mi řekne svůj a nějak se domluvíme. To samé naopak, když já řeknu něco, tak to taťka taky respektuje. Ale často se přímo domlouváme před dětmi, ale je to stylem, že když třeba povolím bonbony a manžel je doma, tak řeknu "já se ještě zeptám táty, jestli on by ti je dovolil". A za zády syna naznačím, že jo a manžel řekne něco v tom smyslu "no, když maminka říká, že jsi byl hodný (udělal sám úkoly atd), tak ano". A zas naopak se tak nějak snažíme, aby děti viděly, že jsme jednotní.
Když to po sobě čtu, tak to vypadá idylicky, on je manžel docela cholerik a já taky nejsem bez chyby, ale před dětmi nám tahle společná výchova funguje. Když byl první maličký, tak jsme se na tom shodli, že se navzájem před dětmi nesmíme shazovat, že musíme mít stejný názor a oba to respektujeme .