Vendy,
držím malé Lauře palce... taky jsem měla pocit, že mě se to stát nemůže... u nás "naštěstí" až v 33. týdnu, prcek byl dvoukilový (momentálně mi tu chudinka nedonošenej předvádí umírající labuť s kašlíčkem, protože se mu nechce do školy )....

Kritický není jen první týden, budete žít jak na houpačce dokud nepůjde malá domů - a pak ještě další rok budete napjatě čekat, co se kde provalí. Doktoři ti nejsou schopní dát odpověď jeslti dítě bude v pořádku až do nějakých tří let, což je šílený.
Musíte věřit a doufat, a nepropadat panice, když bude hůř... je to vždycky dva kroky kupředu, krok zpátky. Jeden den máš čilé reagující spokojené miminko, další den můžeš přijít k netečnému tvorečkovi na hadičkách a přístrojích...
Určitě potřebuje tvojí přítomnost, jestli vám dovolí (její zdravotní stav) klokánkovat tak klokánkovat. Všechny inkubátory jsou hezké, ale dítě potřebuje hlavně ten pocit kůže na kůži, potřebuje slyšet srdce atd.
Drž se, čeká vás těžkých pár týdnů a měsíců... ale držím palce, aby bylo líp...