Já chápu, že to může být komplikovaný, já osobně bych to asi řešila dvěma příjmeními, kdy bych v běžném kontaktu např. se školou používala to, které má dítě, v práci to druhé.
Až do dospívání jsem vehementně trvala na tom, že si po svatbě nechám své příjmení a že se moje děti musí jmenovat po mě - důvod byl mé poměrně slavné příjmení a hafo předků tohoto jména v encyklopedii... Máma se mi tenkrát smála, že pochybuje, že to tak dopadne...no, měla pravdu :)
Znám případy, kdy manžel přejal manželčino jméno, ale bylo to většinou proto, že se chtěli např. distancovat od svého otce - apod.
jinak v dospělosti jsem řešila jiný problém - dvě křestní jména. Rodiče mi dali jméno Pepička (neee, jiný :), ale od mých 15ti mi kromě mé původní rodiny prakticky všichni říkají Ráchel. Jsem zvyklá se tak i představovat. No ale vysvětluj pak, když dojde právě na smlouvy apod., že se vlastně jmenuješ jinak
Měnit křestní jsem si nechtěla kvůli rodičům mně by to vyhovovalo), a tehdy ještě nešlo si přidat druhé křestní jméno - udělala jsem to hned, jak to bylo možné. Takže teď se představuju Ráchel a když pak dojde na to, že mám křestní jména dvě, tak jen řeknu, že běžně používám tohle.