U nás doma jsme myslím, tak nějak na stejné vlně, co se výchovy dětí (nejen našich) týče a to je základ :) Myslím dokonce, že i více než s mými dobrými kamarádkami.....pokud se mi někdy zdá, že bych něco řešila jinak než manžel, tak buď to naznačím rovnou při situaci např. to uvedu...myslíš jo? no já myslela, že by to šlo takhle...nebo tak něco..a nechám na něm, co s tím udělá. Za poslední dobu si vybavuji, že se mi např. zdálo, že příliš "peskuje" staršího syna, že si počíná nešikovně při přípravě krupicové kaše...tak jsem rovnou do toho vstoupila a řekla: mně se zdá, že se x snaží, ale nejde to mu, určitě to nelije vedle schválně...nebo jo? a otočila se na syna...manžel to vcelku rychle pochopila a říkal..no jo, já jsem jen nervózní, že je to vařící a leje to tady. Někdy se stane, že i syn zkouší přijít s tím, že tatínek říkal (zakázal, nedovolil atp.), ale že on by chtěl...atp. tak vždycky říkám, že dobře, že to můžu s tatínkem probrat a skutečně i před tím se pak jdeme třeba manžela zeptat, proč a jak...většinou si potvrdíme, že u původní verze zůstaneme...někdy ale i změníme. Vědomě se snažím nedohadovat se před dětmi o dětech tj. ani o jejich výchově. Je jasné, že každý má trošku jiné hranice, způsoby atp. ale to celkové směřování si myslím že je fajn, když je shodné.