Já tě chápu. Můj muž má občas řeči, u nichž vím, že to nemyslí tak, jak to vyznělo. Např. když mu těžce onemocněl otec, měl řeči ve smyslu že asi umře, že už je stejně starej apod. Takový strašně pesimistický a jakoby necitlivý (tedy ne před ním, jenom mezi námi dvěma). Ale přitom jeho skutky mluví úplně jinak. Jel za ním, zaplatil mu nadstandard, pečovatelku na doma, pobyl s ním dokud se nedostal z nejhoršího a když chtěl otec v záchvatu dojetí dělat změnu poslední vůle, tak mu to rozmluvil. Čili podle řečí by si nezasvěcenec řekl, že je vůči otci lhostejnej, ale skutky mluví opačně.

Takže u tvého bráchy bych to posuzovala i podle jednání. Jestli má jen neobratný (blbý) řeči, ale chová se v normě, tak bych se snažila naučit se to překousnout. Ale jestli má jednání odpovídající řečem, tak bych se tomu přiměřeně přizpůsobila.

A ještě jedna věc - chlapi spoustu věcí skutečně nevnímají. Takové ty nuance, které my ženy vnímáme. Občas, když na něco takového s manželem v diskuzi narazím, tak vidím, že on prostě absolutně nechápe, co mám na mysli. Ovšem jestli je tvůj bratr jen "nešika" nebo egoista, to můžeš posoudit jen ty.