Bez vypínače
Mám s tím trochu problém. Momentálně docházím s manželem na párovou terapii k psycholožce, která je velice milá, sympatická, není to ani věc etiky, ale jakési nerovnosti. Jí je 27 let, mně 43, ona je svobodná, já podruhé vdaná, ona nemá žádné děti, já 4 + 1 nevlastní,
To chápu, na druhou stranu osobní zkušenost je VŽDY jiná i kdyby měla přesný počet dětí, ty děti zas budou jiné, vždy je vše jiné. I dvě svobodné bezdětné mají jiné pocity, zkušenosti, jedna tak může být spokojená a druhá zoufalá, tak si vem, že startovní pozici mají všechny stejnou jako vy. Ten věk je věc druhá, tam to je opravdu složitější, na druhou stranu kolikrát tě mladší člověk otevřený vůči tvým pocitům pochopí líp než nějaký starší, ale do sebe zahleděný člověk.
A jinak třeba u psychoanalýzy primárně nezáleží, jak je člověk starý a kolik má manželů a dětí, stejně se řeší většinou prvních pár let života a vztah s mtkou

ona vydělá 400,- korun/hod, já 50,-
jo, tohle miluju, ale nevidíš za tím asi terapeutický výcvik, který stojí 200 000-1 000 000, hory knih, semináře, placení nájmu za ordinaci atd... já to spočítala, protože tak jednou budu ta, co bere neskutečný čtyři kila za hodinu a zbude ti asi kilo. Fákt super na to, jak zodpovědná a náročná práce to je a že ti často klient ani nepřijde a ty ty 400 nedostaneš.