jsem nekontaktní a se svým otcem mám problémové vztahy, které přestože ho mám svým způsobem ráda, hraničí s až fyzickou ošklivostí. takže ano, z tohodle pohledu by mi bylo zvláštně. přesto i v rodině širší máme takový vztah, je to svým způsobem hezké, jen pro mě zcela nemyslitelné ale já mám moc hezký, ale taky dost nekontaktní vztah i se svojí mámou a ve chvíli, kdy mi není dobře, něčím se trápím, jsem unavená, odmítám i přítele, který zase má tendenci čerpat útěchu z doteku, takže děláme ústupky oba dva, ale někdy mi to je až líto, že mu nedám v plné míře útěchu, kteru by potřeboval.
pokud budeme mít dceru, musím si toho v hlavě hodně srovnat, vůbec nevím, jak k tomu přistupovat.