Souhlasím s Grainne. Je to nutná fáze, brečet, řvát, pouštět si Je suis malade (bylo to tak?), kouřit třicet denně, občas flašku. Nejde to přeskočit, protože pak by tě to stejně dohnalo.
Mě trvá téměř rok, po jakémkoliv osobním traumatu (a tím je i takový rozchod), než můžu zodpovědně říct, že léčba a hojení alespoň započaly... do té doby jsou to jen okamžiky a pokusy a přeskakování, ale před sebou člověk neuteče:)