Nejenom inkvizice, ale bouřili se sedláci, ti byli tvrdě vojensky potlačeni. I Rakousko-Uhersko vedlo války (např. 1866), v té idylické době, co podle Aky trvala 300 let, byly i války napoleonské, při kterých se válčilo na českém území (bitva u Slavkova). Čechy byly v této době dost tvrdě porobené. Habsburci se neskutečně báli, aby tu nevypukla revoluce jako ve Francii (kde byl m.j. popraven král a jeho žena, habsburská princezna Marie Antonietta, což byly věci do té doby dosti nevídané) a svůj absolutistický režim ještě utužili, přesto pokroku nezabránili. Naše národní osvobození, jak se nazývá větší část 19.stol., byla vlastně obrovským protistátním činem mnoha českých vlastenců, protože šla proti duchu rakouských zákonů.