tak nějak, třeba náhoda...

ve 29-ti jsem byla naprosto happy... porod, všechno následné naprostá pohoda, ale ta byla i pár let předtím a pár následně.
Byla jsem tak šťastná, že jsem se bála říct to,

jsem se styděla. Neměli jsme vlastní bydlení (ale bydlet kde bylo), peníze (ale jídlo bylo a na léky), oba zdravý, děti... na nedonošené? Skvělý.

Pak už bylo blbě finančně - dost na mínusy- tak přišla příležitost

a když začalo být lépe a radostněji, tak jsem se ve 33-ti zhroutila psychicky,
protože najednou se rozjelo podnikání,

začalo mi vadit, že nejsem máma, začala jsem závidět čas, který jsem chtěla trávit jinak než prací.... atd. atd. atd.