Ale jo, já jsem taky pro to, ať se děti psané písmo učí. Otázkou je, jakým způsobem a kdy. Psané písmo v dnešní době taky nepovažuju za natolik důležité, aby se kvůli němu dělaly takové obstrukce, jak se někde dělají.
Učení a poznávání nových věci by mělo přinášet, obzvlášť malým dětem, radost, ne stres. Jaký smysl má po dvou měsících snažení rozdávat za psaní trojky? To je jako namotivuje k lepší práci? Neznám člověka, pro kterého by takový přístup byl motivující.
Není to jedno, jestli děti psací písmo zvládnou o pár měsíců později?

Třeba syn psací písmo úlně nezvládl doteď, v jedenácti letech učitel ČJ skonstatoval dysgrafii, byť před tím učitelky dávaly ze psaní snížené známky.
Teď na 8G ve většině předmětech píše tiskace, jde mu to rychlejc.

Naučit se psát - to je jen jeden z prostředků ke komunikaci, jenže mám dojem, že si to hodně učitelů plete a vidí to jako to nejdůležitější.
Přesto psací písmo nezavrhuju, jen ho považuju za jeden z prostředků psaní, v pozdějším věku je pak na každém, co si vybere.