Téda, já dneska chrněla až do půl 9. Doma je doma a v nemocnici toho člověk moc nenaspí. Cítím se docela dobře. Volala jsem do CAR, protože jsem si nezapamatovala hodinu, kdy tam máme zítra být. Pak jsem se ptala ještě na něco, pak jsme se rozloučili, já zavěsila a po chvilce jsem si hezky vynadala, protože jsem se nezeptala na to nejdůležitěší, jak se embrijka vyvíjí. Už tam volat nebudu, zítra bude překvápko
![~:-D](/g/s/1.gif)
A nemůžu moc sedět. Pícham si agolutin a včera mi ho píchal Davča a dneska to pěkně bolí. Ještě jich mám tolik, že si asi za pár dní fakt nesednu. Ale co, hlavně aby to dobře dopadlo. Snad zůstane i něco do mrazáku, kdyby se nezadařilo. A vím jedno. Už do toho víckrát nepůjdu. TAkže se buď zadaří, nebo se smířím s jedináčkem nebo se časem podaří přirozeně jako Vašík. Už to pak nebudu řešit. Zkusila jsem toho dost, tak se pak hodím do klidu a uvidíme.
Ale já stále věřím, že to dobře dopadne. Nebo si to alespoň přeju.