Dysortografii měl diagnostikovanou prostřední syn, ale dle psycholožky to kompenzoval intelektem, takže v jeho případě jsme nic zvláštního nepodnikali. Časem se to zlepšilo, na osmiletém gymplu měl vždy z diktátu pětku, pozornost udržel tak do dvou třetin, v konci to už nezvládnul, takže si vůbe nemusel kontrolovat začátek, ale až za půlkou. Vypracoval se na kouli za 4 chyby místo za 16 ) chodili jsme to slavit do mekáče. Dcera má všechny tři poruchy. Na dysortografii nic speciálního nemáme, bylo nám řečeno, že máme pracovat na udržování pozornosti takže skládáme obrázky s rozdíly, domalováváme vzor do čtverečků, skládáme slova po písmenech - já říkám písmena a ona musí poznat co to je, na čtení máme mřížku, a některé texty jí zvětšuju na kopírce, protože normální písmo je moc malé (má astigmatismus, nosí brýle.)Dcera nepíše diktáty. Velký problém je porozumění textu, takže čteme všechno společně a pak si o tom povídáme. Specpedka mi řekla, že dítě s poruchou vynakládá mnohem víc energie na učení, než dítě bez poruchy, takže je víc unavená, běžně přijde ze školy a jde si na hodinu lehnout a regulérně spí. Veškeré přípravy do školy nám trvají minimálně hodinu a půl. Synové jsou starší, takže můžu z vlastní zkušenosti říct, že náprava chvílemi hraničící s torturou se nám opravdu vyplatila, ale je to o nekonečné trpělivosti a důslednosti.